Podnikatelům se musí vyplatit platit daně u nás doma

V dětech je budoucnost a na vzdělání by se měl klást ten největší důraz.

Realisté si dávají cíle, které jsou splnitelné v daném volebním období. „Voliči pak na konci volebního období podtrhnou, sečtou a řeknou splnili/nesplnili – a podle toho přistoupí k dalším volbám,“ konstatoval Fryč.

„Docela mě překvapilo vystoupení pana Sobotky, který hovořil o tom, že s výstavbou vysokorychlostních tratí začneme v roce 2035,“ připomněl. „To on už dávno ve vládě nebude. Slibovat něco, co by měl někdo jiný dělat za dvacet let, se mi zdá trošku pošetilé – nebo spíš líbivé: já řeknu něco hezkého a za nic zodpovídat nebudu,“ poznamenal.

Podle současných debat není dost dětí, které by v dospělosti vydělávaly na důchody, podle rodičů zoufale chybí školky a školy i pro ty děti, které přece jen máme – a podle všeobecného mínění není dost kvalitních pedagogů, kteří by dokázali reagovat na vzdělávací potřeby 21. století. Co se dá změnit během čtyř let – a najít pro to podporu i u politických partnerů?

Naše cíle nejsou bláznoviny, k nimž by se nikdo nepřipojil, a vidíme, že ani ostatní strany nejsou netečné k problémům, které trápí tuto společnost. Třeba školství. Více stran píše: učitelům by se měly zvýšit platy. I my to říkáme: na škole by měl být průměrný plat 40 tisíc korun měsíčně. Ne v celé zemi, ale na škole. Ale vedle toho říkáme: mělo by to být atraktivní povolání.

Bude k tomu stačit učitelům přidat?

Chceme ještě druhou věc: učitel musí mít takové znalosti, aby dokázal něco dětem dát. Nestačí vyjít z pedagogické školy – a s tím si vystačit dalších třicet let. Oponenti nám říkají: učitel má dva a půl měsíce volna, během týdne je jeho pracovní úvazek 21 hodin – a když vezmeme jeho výdělek na hodinu, vysoce překračuje průměr v naší zemi.

Podle nás má mít učitel stejně dovolené jako každý pracovník: čtyři týdny. Ne tedy, že v létě bude dva měsíce ležet doma na zahrádce. V ostatních dnech, kdy jsou prázdniny, by měl být cíleně vedený k sebevzdělávání. Musí mít jasně dané, co si má nastudovat a jaké zkoušky dále složit, aby se seznamoval s novými věcmi a znal nejnovější metody.

Podle toho bude jeho plat upravován – ne každý by tedy měl automaticky čtyřicet tisíc. Nárok na vyšší plat má mít ten, kdo se věnuje samostudiu, složí příslušné zkoušky, podílí se na vědeckém výzkumu.

Nemáte obavu, že tohle nové pedagogy nezláká, ale spíš může odradit ty současné? Pak bychom se potýkali nejen s akutním nedostatkem lékařů a zdravotních sester, ale i kantorů…

Myslím, že plat překračující současnou průměrnou mzdu je natolik zajímavý, že tohle povolání bude atraktivní, že to lidé budou chtít dělat – ne že se nedostali na jinou vysokou školu než na „pajdák“.

Tu práci musí chtít dělat – a dostat za ni dobře zaplaceno. Stejný postup musí být třeba u lékařů. Také oni se musí věnovat samostudiu, učit se nové metody. Stejné je to v podnikání: pokud se podnikatel chce prosadit se svými výrobky, musí nastudovat nové trendy.

Recepty na aktuální problémy tedy vidíte hlavně v penězích a platech?

Jsou to peníze – ale druhým problémem je, že ne všichni učitelé se věnují sebevzdělávání a při výuce pak nestačí držet krok s dobou. A děti jsou budoucnost – tam by se mělo dávat především.

Máte spočítané, kolik peněz by bylo třeba navíc? A kde na to vzít?

Dnes je průměrný plat učitelů 25 tisíc – tedy v celé zemi; na mnohých školách je to méně. Objem peněz je spočitatelný: počet učitelů krát rozdíl 15 tisíc. Ano, bude to spousta peněz. My navrhujeme rovnou daň ve výši 15 procent. To je propočteno, není to číslo vycucané z prstu.

Je to daň přijatelná pro podnikatele, aby ji byli schopni a ochotni platit. Dnes se větší podniky snaží vyvést svoje zisky do zahraničí a danit to tam. Mnozí naši miliardáři by mohli povědět, kolik mají firem v Holandsku, na Kypru a jinde.

A kvůli 15-ti procentní dani je přestěhují?

Určitě. V zahraničí nejsou bez daní. I na tom Kypru musí zaplatit deset procent. Stojí mu za to, aby kvůli rozdílu pěti procent vytvářel strukturu, držel tam a platit lidi, podstupoval rizika? To radši všechno zdaní tady – a nechá to tu.

A to je základ: tam, kde zdaním, tam potom ten kapitál nechám. Když daně zůstanou tady, malou část podnikatel použije na svou osobní spotřebu a většinu na reinvestice v této zemi. Do státní pokladny to přinese spoustu peněz. A to není nějaká teorie; to vychází z praktických zkušeností.

Článek vyšel na portálu Deník.cz ZDE.